Valašský Hrb 2014

1. června 2014 v 14:46

Valašský Hrb

Naši snahu dorazit na Valašský Hrb s předstihem nám překazily spadlé stromy a jámy s blátem po lesní technice schopné pohltit mamuta, když nás navigačka zavedla na žlutou turistickou značku a už jen tři km nám chyběly, abychom dorazili ke startu a to z třetího směru, o kterém pořadatel neinformoval, v protisměru závodu cílovou branou.


Ani zkratka přes louku neměla šťastný konec.


Třetí pokus jsem zarazila a zavelela držet se asfaltových cest a zvýšit tak rychlost jízdy nad rychlost mého běhu. 53 km a 1700m to nějak zvládnu bez holí a batůžku a strkám si gel do vlastnoručně přišitých gumiček k opasku na mini flaštičky. Samozřejmě mi po startu hned vypadává. Zastavuji a přes mně se žene stádo běžců. Omlouvám se, příště gel oželím! MP3 přestává hrát po první písničce. Čím se budu rozptylovat, až příjde trudnomyslnost? Tempo je vysoké, pořád nemůžu uklidnit dech, funím jak lokomotiva, až na otočce mi dojde, že tyhle krátké závody se asi neběhají v nízkých tepech a budu muset funět až do konce. Už od Peruna mě bolí pata, po hopsacím tréninku v úterý našlapuju jen na špičku a doufám, že se to do soboty zklidní. A ne. Na start se přesto stavím, snad mě časem bude něco bolet víc, třeba stehna nebo palec, kde mi seslízá nehet nebo třeba plíce. Zase ne. Žádné výmluvy. Přece závodím! Anička nasazuje strhující tempo, já se však strhnout nenechám a držím se Zuzky před sebou. Za půlkou však křečuje a já se nemám s kým honit. Trasa je krásná mírně vlnitý terén a semtam se i stihnu pokochat výhledem, když nemusím koukat pod nohy a vybírat méně kamenitý terén pro mou patu. Ruku už mám uplácanou od spousty dětí na trase, které se chtějí se závodníky pozdravit. Poslední kilometry se neskutečně vlečou, myslím na Kiliana, jak se při závodech baví různými představami a zkouším to taky. Prostě se zaháknu za závodníka předemnou za fiktivní gumolano a hned se mi běží lîp! Předbíhám ho a vyhlížím další oběť, která mě do kopečka potáhne. A už slyším hlas z amplionu a šťastná probíhám cílovou bránou na druhém místě za 5.12 min.


Ledová voda v koupelně mě sráží na kolena, ale příjemná masáž noh mě na ně zase postaví. Díky organizátorům za pěkný zážitek!
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Lenka Lenka | 1. června 2014 v 19:56 | Reagovat

Prý "tyhle krátké závody" :-)  :-) no, jak pro koho. Tvých 53 skvěle zvládnutých km je jako pro mě 5,3km, jsi neskutečná a úžasná!

2 Jiří Z. Jiří Z. | E-mail | Web | 1. června 2014 v 22:50 | Reagovat

Gratulace, pěkný tempo si držela.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama