Hostýnská osma

13. srpna 2013 v 16:28


Hostýnská osma


Těšit se nebo netěšit? Asi se rozhodnu až ráno. Samozřejmě že nestačím zregenerovat po Horské výzvě v předchozím víkendu a ME ve Skyrunningu v Itálii před 14 dny, takže jsem unavená, ale když minulý rok se mi H8 tak líbila, že přece musím! Jdem opět s Kristýnkou, jako už celý tento rok, bereme to jako trénink na B7. Ráno dorážím do Rajnochovic, Kristýnka už nás naštěstí odprezentovala, protože sláva závodu a pořadatelů po loňském ročníku se rychle rozšířila a zájem je obrovský! Rychle zabírám jedno z posledních míst v sále na zemi a balím se. Na mapu ani nekoukám, vždyť si to z loňska přece pamatuji. To, že je letos trasa změněná registruji až na trati a marně se ptám pořadatelů, kdyže už bude to stoupání na hrad Lukov. Že není, mi ale vůbec nechybí! Kristýnka už ví, že potřebuji po startu čas na zahřátí mých svalových a dýchacích buněk, tak mě do prvního kopce zbytečně nehoní. Počasí je pro mě naprosto ideální, trochu chladno i sem tam mírný deštík. Slunce jsme si užily až moc na závodech v předchozích týdnech. Trasa je výborně značená, na problémových místech stojí pořadatelé, takže snad poprvé nemusíme bloudit. Čímž si teda ani neodpočineme při mapování. No nic, musíme tedy pořád běžet.


Povrch je luxusní, měkké jehličí a písek je vítaná změna oproti jiným závodům. Rozptylujeme se hovorem a cesta rychle utíká. Letos je to hodně běžecké a rychlé. Na kterém kilometru jsou vlastně občerstvovačky? Nevím. A ty jo? 19 nebo 23? Určitě myslím na 45. No nevadí, byl to 54. Takže vody bereme pro jistotu vždycky víc, co kdyby byla ještě dál. Tolik laskomin se jen tak nevidí. Hážu do sebe vše, co mi příjde pod ruku, rozinky, chleba se sádlem, banán se solí, polívku a do ruky meloun na cestu. Žaludek si to snad přebere.



Dav se postupně roztrhal a už dlouho běžíme samy. Poslední dlouhé stoupání na Kelčský Javorník, povzbuzující lidi na kontrole a už se těším na ten seběh. Honíme se s časem, chceme to stihnout pod 8 hod. Co ty mírné stoupání a roviny? To si nějak z loňska nepamatuji. Psychicky se připravujeme na závěrečný snad několikakilometrový asfalt, toho jsme ale ušetřeny a trasa nás v terénu přivádí témeř do cíle. Poslední smyčka kolem hrající kapely a povzbuzujících lidí a jsme v cíli. Spokojeny s časem 7.50 hod a prvním místem v kategorii dvojic žen. Dáme sprchu, výtečný guláš a přesouváme se ven povzbuzovat ostatní při pivku a tanečkách až skoro do dvou do rána. Únavu je přece třeba z těch nohou nějak dostat! Snídaně, müsli co zbylo na občerstvovačkách a mlíko, tak jako nocleh je zdarma, krásné ceny a tombola, prostě jeden z nejhezčích závodů se super atmosférou. Už se těším za rok!
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama