Trans d´Havet 7/2013

30. července 2013 v 22:04


Sedím v půlnočním vlaku z Prahy domů, povislý koutek a na tváři sáček s mraženou zeleninou. Stravu jsem si koupila jen tekutou. Cestou z Itálie z Mistrovství Evropy ve Skyrunningu mě Sam vysadil v Praze rovnou na zubní pohotovosti. Ve vedru, které v Itálii panovalo, se mi v pátek odpoledne, pár hodin před nočním startem, rozjel zánět, který se můj zubař dva dny před odjezdem snažil uklidnit něčím léčivým a provizorní vložkou. Nevydržím déle než tři minuty bez převalování studené vody v ústech. U společné večeře celého týmu jsem mlčenlivá. Situace začínala být tristní. Žádné z navrhovaných řešení jako kořalka nebo sex mi nepřipadalo dlouhodobějšího charakteru, vytržení zubu možná ano, ale ne způsobem, který kluci navrhovali. Rozhodla jsem se pro extrakci provizorní vložky, zhoršit už to nemůžu, když ani dva brufeny nezabraly. Je šest hodin večer, do odjezdu na start zbývají tři hodiny. Sicherkou na připnutí startovního čísla se snažím vydolovat vložku se zubu, ale marně. Míša už je v Itàlii tři týdny, cestuje vybavená, tak mi její vývrtka na víno teď příjde náramně vhod. Po půlhodinovém boji je vyhráno. Pouze však nad vložkou. Očekávaná úleva se nedostavuje. Začínám pomalu ale jistě panikařit. Jak můžu běžet v těch vedrech, když nevydržím 3 min bez láhve se studenou vodou?? Ostatní se balí, zkouší boty, batohy, trička a tak a já zkouším kapky od Sama zaručující úlevu do 15 min. Asi jsem velmi odolná. Po hodině v autobuse vezoucí závodníky na start s hrůzou zjišťuji, že jsem si sebou nevzala ani doklady a pojistku, kdyby mě v akutním případě vezli z hor rovnou do nemocnice. Hlavně, že sebou mám poslední deci vody už jen hrající si na studenou. Pro mě však spása spojující mě na pár minut s normálním životem. Už ať slyším startovní výstřel! Nemá smysl uvažovat o odstoupení. Na pokoji mi lîp nebude a třeba zafunguje adrenalin s endorfiny, nejlépe dohromady. Třeba... Na startu je celá evropská špička. Skromný Kilian, vysmátá Emelie a další zvučná jména. Já ale předstartovní atmosféru nevnímám, mým cílem je jen přežít. Čeká nás 80 km a 5.500 m převýšení v náročných podmínkách Dolomit s výstupem nad 2.200 mnm. a v teplotách ve stínu dosahujících 40 stupňů. Mě, člověka milujícího zimu! Nenavštěvujícího saunu, moře ani solárium!




Pár minut do startu a kapky začínají zabírat. Po víc jak hodině a půl! Do další dávky musím vydržet 5 hodin. Hned po startu začíná desetikilometrové stoupání. Je 1 hod ráno a přesto vedro k zalknutí. 400 závodníků se za mohutného povzbuzování vydává vstříct svým očekávaným i neočekávaným zážitkům. Nasazuji klidnější tempo, cesta se příjemně klikatí a za nedlouho jsme na vrcholu. Kochám se nádhernými výhledy na osvětlená městečka dole v údolí a osamocená světýlka roztroušená po okolních kopcích. Sestup je nároćný, na nebezpečná místa svítí pořadatelé baterkami. Gracia! Gracia! Běžet se nedá. Zub se opět hlásí o slovo, svět se mi scvrkává na počítání času do další dávky. Takhle nějak si představuji závislost. Vzduch se se stoupající výškou ochlazuje, dělám ze rtů ruličku, nasávám a chladím. Je slyšet jen ťukání hůlek o kameny.




Začíná druhé výrazné stoupání, opět po příjemně klikaticí se cestě, žádný trhák po sjezdovce. Za neustálého sání studeného vzduchu jsem se dočkala své další dávky. Ruce se nedočkavostí třesou, počítám kapky za svitu čelovky, skrytá před zraky ostatních, jen ať už ta bolest poleví! Druhý vrchol za mnou. Sbíhám dolů, jde mi to, nechávám se strhnout obdivnými pohledy uhýbajících. Že jsem to přehnala, poznám záhy ve třetím tisícmetrovém stoupání. Svítá a já místo radosti se obávám slunečních paprsků. Trasa vede po cestách a tunelech vytesaných do skály za první světové války, letmo si prohlížím informační tabule s dobovými obrázky a kochám se fascinujícími výhledy. V tunelech nasávám chladný vzduch a hned je mi líp. Po seběhu jsem v půlce. V čase o kterém jsem jen snila! Dobíhám na další občerstvovačku, opět za mohutného povzbuzování, doplňuji vodu a za chůze vychutnávám parmazán a pršut. Kolem spousty závodníků, většina jen jde, je mi to trochu divné, nejspíš jsou to účastníci poloviční trati, spíš turisti. Fáborky vidím před sebou, tak se rozbíhám. Asi po kilometru se všichni zastavují, s číslem dlouhé trati vidím dobíhat pár dalších zoufalců. Přiběhli jsme na start poloviční trati, která se po kilometru napojovala na naši dlouhou, byla značená stejnými fáborky a přes ty proudící davy jsme přehlídli šipku označující náš směr. Těžce vydřená čtvrthodina je v háji. Dost si nadávám. No ale co už teď. Snažím se palcem v botě posunout kamínek, ať mě tlačí zase jinde. Nehodlám ho z boty vysypat, aspoň se na chvíli myšlenky upnou k jiné bolesti než zubu.
Začíná druhá půlka závodu, bláhově se domnívám, že ta lehčí. Čeká nás ještě 2.500 m převýšení. Slunce nemilosrdně žhne, teplota stoupá, vody v camelu ubývá. Pěšina se klikatí suťoviskem, nekonečné serpentiny, šinu se šnečím tempem, ostatní kolem jsou na tom ale podobně. OK? Ptá se mě okolojdoucí. Asi fakt vypadám špatně. Nechci tomu dojmu podlehnout, tak se usměju. Jasně, jsem OK. Nebo spíš K.O. ? To ne, vždycky může být hůř! A tak šlapu dál, vstříct nebesům. Vždyť je to přece Skyrunning! Jsem unavená z horka a zubu, hodiny do další dávky už odpočítávám na prstech a ani nevím, kolikátá byla ta poslední občerstvovačka. Voda došla, prosím turisty, jdu skoro o hodinu déle, než jsem předpokládala. Konečně je vrchol na dosah! Narychlo tady organizátoři zřídili nouzovou občerstvovačku s vodou, liju ji do sebe i na sebe. Konečně vytoužený seběh. Vedou nás různými zkratkami, mimo značky, přes nádherné louky hýřícími keři a květinami různých barev. Připadám si jako v botanické zahradě a má mysl je osvěžená. Takže vzhůru dolů! Turisti povzbuzují, i pořadatelé, kteří jsou u každého techničtějšího úseku. Poslední občerstvovačka a do cíle zbývá asi 15 km. Těch nejtěžších. Místo očekávaných klesání stoupání, dlouhé roviny, prudké a kamenité seběhy. S klesající nadmořskou výškou stoupá odpolední žár. Předbíhám ještě dvě ženy, vidím na nich, že o místo už nebojují. jen samy se sebou. Cestou potkávám posedávající či polehávající závodníky, rozdávám poslední solné tablety. Objevují se první domky, využívám každé tekoucí vody, kohoutku či hadice k osvěžení a smáčím celou hlavu. Na posledních 8 km začíná ten nejhorší boj, o dojití po vlastních do cíle. Vidím před sebou další ženu, ale neriskuji zkolabování a tak nezrychluji. To by mě asi trefilo, kdyby mě tady z toho horka trefilo a já bych pár km před cílem musela vzdát! Naštěstí to byla závodnice z poloviční trati, tak jsem se nemusela honit. Můžu? A skáču k nějakému dítěti do kamenného korýtka s vodou. U další chalupy už je nachystán pán s hadicí a kropí nás. Beru vodu i do láhve a neustále si polívám horké čelo. Já se snad uvařím! Poslední stovky metrů uličkami městečka, lidi posedávající ve stínu kavárniček mohutně povzbuzují a připadám si jako vítěz. Mávám okolo sebe a v cíli se mi řinou slzy z očí. Štěstím, že jsem zvítězila sama nad sebou, svými bolestmi a vedrem.


Česká reprezentační výprava se na Mistrovství Evropy ve Skyrunningu po absolvování třech disciplín umístila na skvělém 5 místě v konkurenci 21 zemí.
Podrobnější info na skyrunning.cz a skyrunning.com
Klára Rampírová
Adidas outdoor team
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Sam Sam | Web | 30. července 2013 v 22:27 | Reagovat

Kláro, pěkný článek ke krásnému výkonu. Gratuluji a již plánuj něco dalšího :-)

Sam

2 mapo mapo | 31. července 2013 v 8:25 | Reagovat

Moc gratuluju - velké vítězství nad tratí, bolestí i zubem.

3 Zdena Zdena | 31. července 2013 v 9:53 | Reagovat

Kláro jako vždy perfektní je vidět že Valachy jen tak něco nezlomí jsi jednička...

4 Michael Michael | E-mail | 31. července 2013 v 10:22 | Reagovat

Mozna to nebude uplne povzbudive a vznesene, ale HUSTY! Smekam klobouk za nejvetsiho horka :) Takovej vykon se zanetem a praskama/kapkama. :-)
Ja bych urcite spis uvazoval, jestli startovat nebo ne a ne nad tim, co si vezmu proti bolesti, aby to bolelo jen trochu min :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama