Sněžná Horská výzva Jeseníky 4/2013

12. dubna 2013 v 14:47 | Klára Rampírová
Sněžná Horská výzva

Šla jsem do závodu psychicky připravená. Sníh mám raději než vedro a že ho bude tolik, se dalo podle posledního intenzivního sněžení předpokládat. Ovšem, že běh bude v těchto podmínkách tak náročný, tušil asi málo kdo. Proto se na start Horské výzvy dne 5.4.2013 v Koutech nad Desnou postavilo vzhledem k podmínkám neuvěřitelných asi 550 závodníků. Závod jich však nedokončilo 59%.
Do centra dění přijíždíme v 22 hod. takže máme hodinu a půl na přípravu. Vidím spoustu známých tváří, všichni vypadají docela bezstarostně, já možná taky, to je však jen klamání tělem, ve skutečnosti nevím co na sebe ani co sebou. No, typická ženská. Není to ale jak na LH24, kde si člověk mohl po každém kole skočit do depa a vzít si jídlo nebo teplejší oblečeni. Obout si těžší gore boty nebo ty nové negore, co mi včera přišly? Co na tom, že jsou silně letní, a vůbec jsem je nevyzkoušela, ale když jsou tak lehoučké a krásně žluté! Je rozhodnuto a rozum je odsunut do pozadí. Vzdyť je to jen 64 km! Chvíli mrznout přece vydržím. Minutu před startem pozorujeme s údivem Cypru s Vabrouškem, jak se naprosto v klidu teprve oblíkají. Klepu se zimou a nervozitou.
Je odstartováno! Svižně klušem vstříc noci, zimě a spoustě sněhu. Po několika kilometrech končí asfaltka a začíná úmorné stoupání v hlubokém sněhu na hřeben. Tempo se zpomalilo, jdeme jak vláček všichni za sebou, předbíhání by stálo zbytečné úsilí, tak se můžem aspoň vydýchat. Botky jsou sice lehké, krásně drží na sněhu a hlavně žluté, začínám však cítit, že do tohoto počasí to nebyla dobrá volba. Z chmurných myšlenek mě vytrhává rychlejší tempo na hřebeni. Snažíme se předbíhat, pár skoků po kolena ve sněhu, a popadáme dech. Ani se raději nesnažím představit, že přes ten Keprník půjdeme z Ramzové ještě zpět. Jsme na trati už dvě hodiny a ještě nebyla chvíle, abych se mohla napít nebo najíst. Vzdát se opory hůlek hrozí koupelí ve sněhu a stačí, že mi děsně v těch žlutých botkách mrznou nohy. Nevešly se mi do nich oblíbené vlněné ponožky, popadla jsem první po ruce a neuvědomila jsem si, že jsou napůl bavlněné, takže se citím jak v ledové tříšti. Na Ramzové bereme s vděkem výborné koláčky a teplý čaj. Nohy už necítím, kdybych si je zlomila, ani to nepoznám. Píšu si to jako třetí bod svých chyb, z kterých bych se mohla poučit: 1. Jestli chci v létě chodit v sandálech i s nehtama na nohách, nemůžu běžet horský maraton v silničních botech. 2. Není dobré si dát před startem rýži, fazole, sáček mandlí, koláč,kafe, banán a Redbull. 3. Je vhodné vybírat si boty podle terénu, ne barvy. Jsme konečně znovu na Keprníku. Máme za sebou 20 km a cítím se jak po 80. Tohle nebude boj o vítězství, ale přežití! Každé tři kilometry na směrovníku zní nadějně, ale trvají neskutečně dlouho. Mlha přede mnou, mlha za mnou. Dav už se roztrhal a místy jdeme i samy. Naštěstí se orientujem podle prošlapaných stop, značení splývá s mlžným okolím, borce na špičce za to prošlapávání bezmezně obdivuji. Místy je však postup nedotčeným sněhem jednodušší, než ve stopách, kde se s každým krokem zahrabáváme v sypkém sněhu konzistence mouky. Už třetí hodinu se bavím myšlenkou povolit si tkaničky a umožnit té ledové tříšti v nohách se trochu rozproudit. Nakonec se rozhoduji ztratit bojem se zauzlovanými zamrzlými tkaničkami a zmrzlými návleky pár minut, než ztratit kvůli omrzlinám pár prstů. Pomohlo to! Ze zmrzlé necitelné nohy je rázem zmrzlá citelná noha a hned je na světě líp! Svítá a blíží se Červenohorské sedlo. Těšíme se na horký čaj a koláček. Tak tady někde jsme za svobodna s budoucím manželem spali v zimě pod širákem, abychom vyzkoušeli své nové spacáky, co jsme si ušili. Po vítaném občerstvení se asi 10 min nemůžeme vymotat z parkoviště, než nás další vysvobozují a pokračujeme společně. Domlouváme se s Kristýnou, že až po Švýcárnu jen půjdeme a nebudeme se pokoušet o karikaturu běhu. Máme tedy spoustu času k hovoru a tak kecáme o všem možném, vlastně se vůbec neznáme, toto je naše první společná akce a tak cesta rychle ubíhá. Neskutečně se těším na teplé záchodové prkénko na Švýcárně. A jak si tak na něm lebedím, z pohody mě vytrhává sms od manžela: " Na Červenohorském jste byly první, jsou za vámi 24 min." Sotva stihnu natáhnout kalhoty. Končíme náš debatní kroužek a začínáme závodit. Rohlík který jsem chtěla konečně v pohodě sníst hážu zpět do batohu a snažíme se klusat na Praděd. V té mlze není vidět, skoro do něj vrazíme. A teď fofrem na Ovčárnu. Kousek pod Pradědem potkáváme holky. No, tak to si budeme muset odpustit i jídlo na Ovčárně! Smutně opouštíme teplé párky a s koláčkem v ruce stoupáme na Petrovy kameny. Hřeben je ufoukaný, postup je tak rychlejší. Konečně scházíme s hřebene a těšíme se na klesání, ale čeká nás nekonečný traverz po kolena ve sněhu. Všudy přítomná mlha skrývá výhledy a cesta se neskutečně vleče. Míjíme přečerpávací nádrž Dlouhé stráně a do cíle zbývá pár nezáživných kilometrů po běžkařské trase. Ještě prudký seběh pod čtyřsedačkovou lanovkou, mohutně povzbuzovány lyžaři a šťastně probíháme cílovým obloukem jako první ženská dvojice. První dil Horské výzvy 2013 je za námi!

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Samča Samča | E-mail | 12. dubna 2013 v 16:05 | Reagovat

Klárko, super!!!

2 Zdena Zdena | 12. dubna 2013 v 19:45 | Reagovat

Klárko,ty Tvoje články jsou stejně výborné jako Tvoje výkony.vždy  se bezvadně bavím a čtu je jedním dechem.Myslím,že se psaním můžeš klidně živit...Držím palce v dalších závodech Tobě i parťačce 8-)

3 Klára Klára | 13. dubna 2013 v 7:34 | Reagovat

Díky za povzbuzení! :-)

4 Mara Mara | 13. dubna 2013 v 17:45 | Reagovat

Klobouk dolů :-)

5 Lenkačlenka Lenkačlenka | Web | 13. dubna 2013 v 22:37 | Reagovat

Kláro přečetla jsem tvůj článek jedním dechem.Je to teprve týden, co to máme za sebou a ačkoliv můj čas byl VÝRAZNĚ horší, vidím, že pocity jsem měly podobné.Moc ti fandím a držím palce do dalších závodů. :-D

6 Hanča Hanča | 14. dubna 2013 v 16:37 | Reagovat

Klárko, respekt!!!Jsi hvězda!! :-)

7 rimtym rimtym | 16. dubna 2013 v 6:56 | Reagovat

Zdravím tě Kláro a jsem rád, že jsem našel tvé stránky! Některé z tvých závodů jsem mohl před časem číst (s velkým zaujetím) na stránkách Czech Adidas AR teamu, žel stránky nějaký čas nefungují. Škoda! Tak jsem rád, že už vím, kde hledat! :-D Držím palce v dalších výkonech a ať tě neopouští elán a zdraví!!! Zdraví tě Jirka Ř - hobík, co si užívá stejné akce jako ty, akorát na opačném chvostu startovního pole. :-D (Na druhou stranu po vícejak 20 letech na šachtě... furt dobrý! Užívám si to) Za naši rodinu píšu stránky pro změnu tady:http://rimtym.blog.cz/
(pokud budeš mít zajem kouknout...) :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama